Jméno ruského fyzika Alexandra Popova už dnes asi mnohým nic neřekne. Přitom to byl průkopník v oblasti bezdrátového vysílání radiových signálů. Psal se rok 1895, kdy v Rusku předvádí fyzik Popov svým kolegům zajímavý přistroj, který má za úkol zaznamenávat blesky.
– Při prezentaci zjistí, že jeho vynález může sloužit i k vysílání rádiových signálů.
O rok později provede další pokus. Tentokrát je to první veřejné předvedení rádiového vysílání. Vzdálenost sice nijak závratná není, ale určitě je to velký pokrok. Vysílání probíhalo na vzdálenost dvou set padesáti metrů. A co vlastně Popov vysílal?
· Pár signálů v Morseově abecedě.
· Přestože nic složitého, sklidil velký aplaus.
Udělal však jednu zásadní chybu – nenechal si svůj vynález patentovat.Této jeho zapomětlivosti využil Ital Guglielmo Marconi, který v roce 1906 dokonce za tento vynález dostal prestižní Nobelovu cenu. Uplynul další rok a vyťukávání morseovky nahradil lidský hlas. Jeden římský profesor zkouší pomocí rádia telefonovat. Vzdálenost se od prvního pokusu o mnoho zvětšila – jsou to celé čtyři kilometry.
První byla Carmen
Netrvalo dlouho a z rádia se začaly ozývat první zvuky hudby. Lidé si jako první mohli poslechnout přenos opery Carmen z Metropolitní opery v New Yorku. Vysílání rozhlasu se dostalo brzy i k nám. Jen to mělo jeden malý háček.
– Radiopřijímače byly velice drahé a hned tak někdo si je dovolit nemohl.
– Přesto se všude psalo i mluvilo o velkém pokroku, který se stal osmnáctého května roku 1923.
– V pražských Kbelích je instalován skautský stan, ze kterého se ozve první české vysílání.
– Ozve se Radiožurnál.
Vysílání vypadalo tak, že hlasatel něco málo řekl a pak ho vystřídalo několik písní. Když se přišlo na to, že rádio lze sestrojit pomocí obyčejného krystalu galenitu, klesly konečně ceny natolik, že si „krystalku“ mohl koupit větší počet posluchačů.